14.1.2017, 0:00

Týden modliteb za jednotu křesťanů - smíření křesťanů přesahuje lidské síly...

(Katolický) "Týden modliteb za jednotu křesťanů" navazuje na "Alianční týden modliteb", který se koná počátkem ledna a který pořádají nekatolické církve.

Smíření křesťanů přesahuje lidské síly a dary

Druhý Vatikánský koncil rozhodně doporučil modlitbu za jednotu křesťanů, jako duši celého ekumenického hnutí. Protože smíření křesťanů „přesahuje lidské síly a dary“, modlitba dává výraz a naději, která nezklame a důvěru v Pána, který činí novou každou věc. Avšak modlitbu musí doprovázet očištění mysli, citů a paměti. Tak se stane výrazem onoho „vnitřního obrácení“, bez něhož není pravý ekumenismus možný. Koneckonců, jednota je dar Boha, dar, o který je nutno naléhavě a neúnavně prosit v pokoře a pravdě. (Jan Pavel II., 19.1.2005)

Oči upřené na Ježíše

Hledání jednoty mezi křesťany se projevuje především tím, že toužíme po zachování této jednoty a že se za ni modlíme. Toto naše hledání má oči upřené na Ježíše, který položil život za to, aby zde bylo „jediné stádo a jediný pastýř“ (Jan 10,16), a který se modlil za to, aby „všichni byli jedno“ (Jan 17,21).  Křesťané mohou s radostí a vděčností potvrdit: „Mnohem silnější je to, co nás spojuje, než to, co nás rozděluje.“ A protože jednota je darem, je vhodné, aby se křesťané modlili za jeho udělení společně. (Walter kardinál Kasper; z knihy Duchovní ekumenismus)

Čím více se přimkneme k Ježíši,
tím více si budeme blízko navzájem

Povinnost odstranit pohoršení z rozdělení křesťanů se stává každým dnem naléhavější. Jednotu je možné posílit dialogem, společnou modlitbou i svědectvím. Neznamená to ovšem přehlížet rozpory a problémy. Bylo by to jako přikrýt ránu, aniž bychom ji vyléčili. Bylo by v tom riziko, že přerušíme pouť ještě dříve, než dojdeme k jejímu cíli, tj. k plnému společenství. Naopak: jde o to, abychom pracovali s pohledem upřeným ke skutečnému usmíření pod vedením Ducha svatého, s důvěrou v účinnost modlitby, kterou Ježíš vyslovil v den před svým umučením: „Otče, aby všichni byli jedno, jako my jsme jedno“ (srv. Jan 17,22). Čím více se přimkneme k Ježíši, tím více budeme schopni být blízko jeden druhému. (Podle knihy Kristus vás miluje - Jan Pavel II. mládeži)

„Pravým“ křesťanem není náš „soukmenovec“…

Řekněme to bez příkras a možná i s rizikem, že budeme špatně pochopeni: Pravým křesťanem není náš „stranický kolega“ z téže konfese, ale ten, kdo se díky tomu, že je křesťanem, stal vskutku lidským. (Benedikt XVI., z knížky Úvod do křesťanství)