Buďte ve svém jednání laskaví Vyhýbejte se jakékoli podobě násilí, zdržujte se veškeré netrpělivosti, nic nedělejte ve hněvu. - archív citátů

Navigace: Tematické texty V Vzkříšení, život věčnýDelší texty Člověk neexistuje pro smrt (Jan Pavel II.)

Člověk neexistuje pro smrt (Jan Pavel II.)

Duch svatý dává křesťanovi chápavost, svobodu a věrnost. Duch svatý nás činí odvážnými.

Zmrtvýchvstání Ježíše Krista je klíčem k pochopení dějin

Každý z nás je osobně povolán. Tajemství utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista se týká celých lidských dějin, působí změnu lidské bytosti a má moc přinést nový život, po kterém všichni toužíme, když se chceme realizovat a být šťastni.  (170)

Zmrtvýchvstání Ježíše Krista je tak klíčem k pochopení dějin světa i dějin celého stvoření a je hlavně klíčem k pochopení dějin člověka. Člověk, stejně jako celé stvoření, je podřízen zákonu smrti. V listu Židům čteme: "Je určeno, že lidé mají zemřít." (Žid 9,27) Avšak díky tomu, co Kristus učinil, byl onen zákon podřízen zákonu jinému - zákonu života. Díky zmrtvýchvstání Ježíše Krista člověk neexistuje jen pro smrt, ale existuje pro život, který se má zjevit v nás. To je život, který přinesl Kristus na svět (Jan 1,4). Odtud pochází význam narození Ježíše v Betlémě, jak jsme je právě slavili o Vánocích. (176)

Každý touží po vítězství života nad smrtí

Vítězství života nad smrtí je to, po čem každá lidská bytost touží. Všechna náboženství,zvláště velké náboženské tradice následované většinou asijských národů, vydávají svědectví o tom, jak hluboce je vepsána pravda o naší nesmrtelnosti do lidského náboženského vědomí.

Lidské hledání života po smrti nalézá konečné naplnění v Kristově zmrtvýchvstání. protože vzkříšený Kristus je zjevná Boží odpověď na tuto hluboce prožívanou touhu lidského ducha, církev vyznává: "Věřím ve vzkříšení těla a v život věčný." (Apoštolské vyznání víry) Vzkříšený Kristus ujišťuje muže a ženy každého věku, že jsou voláni k životu za hranicemi smrti. Vzkříšení těla je víc než jen nesmrtelnost duše. Celý člověk, tělo i duše, je předurčen k věčnému životu. (177)

Nutnost odstranit pohoršení z rozdělení křesťanů

Ježíš přebývá mezi lidmi, "kteří se nazývají křesťany". (srv. Lumen gentium,15) Všichni se s Ním mohou setkat v Písmu, v modlitbě a ve službě bratru. na prahu třetího tisíciletí se povinnost odstranit pohoršení z rozdělení křesťanů stává každým dnem naléhavější. Jednotu je možné posílit dialogem, společnou modlitbou a svědectvím. neznamená to přehlížet rozpory a problémy s odstraňováním vlažného relativismu. Bylo by to jako přikrýt ránu, aniž bychom ji vyléčili. Bylo by v tom riziko, že přerušíme pouť ještě dříve, než dojdeme k jejímu cíli, tj. k plnému společenství. Naopak: jde o to, abychom pracovali s pohledem upřeným ke skutečnému usmíření pod vedením Ducha svatého, s důvěrou v účinnost modlitby, kterou Ježíš vyslovil v den před svým umučením: "Otče, aby všichni byli jedno, jako my jsme jedno." (srv. Jan 17,22) Čím více se přimknete k Ježíši, tím více budete schopni být blízko jeden druhému. V té míře, ve které vykonáte konkrétní kroky ke smíření, proniknete do intimity Jeho lásky. (202)

Já jsem s vámi po všechny dny

Jeho osobní přítomnost pokračuje. "Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!" (Mt 28,20) Tato hluboká proměna, rozšíření a trvalost přítomnosti našeho Pána a Spasitele je dílo Ducha. A když se Kristus vzkříšený zpřítomňuje v životě lidí a obdarovává je svým Duchem (srv. Jan 20,22), pak je zcela proměňuje, i když zůstávají, ba co víc - stávají se plně sebou samými. Pavlův příklad je zvláště významný: oslňující světlo na cestě do Damašku z něj udělá člověka tak svobodného, jak tomu nebylo nikdy předtím;  /…/

To, co Ježíš začal se svými učedníky ve třech letech společného života, se dovršuje darem Ducha. Víra apoštolů byla zpočátku nedokonalá a kolísavá, ale později se stala pevnou a plodnou: díky ní ochrnulí chodí (srv. Sk 3,1-10), nečistí duchové prchají (srv. Sk 5,16). Ti, kteří se předtím třásli strachem před lidmi a jejich vládci, směle oslovují zástup lidí, který se shromáždil v chrámě a vzdorují nejvyššímu židovskému soudu (srv Sk 4,1-14). Petr, kterého strach před obviněním jedné ženy přivedl k trojímu zapření (srv. Mk 14,66-72), se teď chová jako "skála", tak, jak si to přál Ježíš (srv. Mt 16,18). A také ostatní, kteří donedávna byli nakloněni k všeobecným sporům o své ambice (srv. Mk 9,33), jsou teď schopni být "jedno srdce a jedna duše" a dát všechno do společného (srv. Sk 4,32). Ti, kteří se nedokonale a s velkou námahou naučili od Ježíše modlit, milovat, jít na misie, se teď modlí doopravdy, milují doopravdy, jsou skutečnými misionáři, skutečnými apoštoly. /…/

Duch svatý nás činí odvážnými

Duch svatý dává křesťanovi - který by jinak riskoval, že jeho život bude podřízený pouze úsilí, pravidlům, ba dokonce vnějšímu konformismu - chápavost, svobodu a věrnost. On je skutečně "Duchem moudrosti a rozumu, Duchem rady a síly, Duchem poznání a bázně Boží" (Iz 11,2). Jak by bylo možné bez něj pochopit, že jho Kristovo je sladké a jeho tíha lehká (srv. Mt 11,30)?

Duch svatý nás činí odvážnými, povzbuzuje nás ke kontemplaci slávy Boží v každodenním životě a práci. povzbuzuje, abychom ze zkušenosti zakoušeli Kristovo tajemství v liturgii, dává zaznívat Slovu v celém našem životě v jistotě, že nám bude mít vždy co nového říci. Pomáhá nám k celoživotnímu nasazení navzdory strachu, že zklameme, pomáhá nám čelit nebezpečí a překonávat překážky, které oddělují kultury od hlásání evangelia. Pomáhá neúnavně pracovat pro neustálé obnovování církve bez toho, abychom se považovali za soudce bratří.  /…/

Duch svatý přivádí lidi k vzájemnému porozumění

Drazí mladí lidé, drahocennou zkušenost jednoty církve v bohatství její různorodosti prožíváte pokaždé, když se společně shromažďujete, zvláště k slavení eucharistie. Je to Duch svatý, který lidi přivádí k vzájemnému porozumění a přijetí, k tomu, aby se poznávali jako synové Boží a bratři na cestě ke stejnému cíli, k věčnému životu, k tomu, aby hovořili stejným jazykem, přes všechny kulturní a rasové rozdíly.  (220-221)

(Podle knihy Kristus vás miluje - Jan Pavel II. mládeži,  vydalo nakl. Paulínky, Praha 2001. Výběr ze stran 170-220)


Čtení z dnešního dne: Pondělí 24.1.

2 Sam 5,1-7.10; Mk 3,22-30

Komentář k Mk 3,22-30: Podezíravost učitelů Zákona je mi povědomá. Nepostupujeme podobně, kdykoli vidíme, že má někdo v církvi úspěch? Kéž se dovedu zbavit žárlivosti.

Zdroj: Nedělní liturgie

Fatima - Poslední tajemství

Fatima - Poslední tajemství
(13. 10. 2017) TV dokument

Výzva ČBK k nadcházejícím volbám do PS Parlamentu ČR

(13. 10. 2017) Lidé dobré vůle, sestry a bratři v Kristu našem Pánu, obracíme se na Vás v době blížících se parlamentních voleb, kdy se...

Odmítání voleb je odmítání demokracie

Odmítání voleb je odmítání demokracie
(13. 10. 2017) Blíží se parlamentní volby. Já osobně bych byl pro povinné volby, tedy že každý občan by měl mít povinnost dostavit se...

Modlete se i za chybující politiky

(9. 10. 2017) „Nemodlit se za své vládce je hřích“, řekl papež František. Mnozí možná kroutí hlavou.

Zdravotní stav člověka ovlivňuje i duchovní stránka

Zdravotní stav člověka ovlivňuje i duchovní stránka
(6. 10. 2017) V posledních letech jsem se zabýval otázkou odpouštění – jaké má odpuštění, případně neodpuštění vliv na psychiku...

Jak (ne)mluvit o sexu

(5. 10. 2017) Nové číslo časopisu je věnováno tématu, které „hýbe světem“, a právě proto je potřeba o něm mluvit… nikoli ovšem stejnou...