21. 6. 2016 , (Foto: IMA)
Z dopisu před smrtí: Jsem ještě naživu v této krajině mrtvých... (Alois Gonzaga)
Z dopisu svatého Aloise Gonzagy matce
Vyprošuji Vám v modlitbách, milost a stálou útěchu Ducha svatého. Váš dopis mě zastihl ještě naživu v této krajině mrtvých. Ale teď už je třeba směřovat k nebi, abychom chválili věčného Boha v zemi živých. Doufal jsem, že v tuto chvíli už budu mít onu cestu za sebou. Jestliže podle slov svatého Pavla láska pláče s plačícími, raduje se s radujícími, pak se musíte, drahá máti, velice radovat, neboť Bůh mě z dobroty a milosti vůči Vám volá do pravé radosti a ubezpečuje mě, že ji nikdy neztratím.
Ovšem přiznávám se Vám, že když se v rozjímání pohroužím do Boží dobroty, má mysl, uchvácena tou velikostí, se přímo ztrácí v tomto moři bez břehů a beze dna. Nedovedu pochopit, že mě Bůh zve za tak krátkou a nepatrnou námahu k věčnému odpočinutí, že mě volá z nebe k nejvyššímu štěstí, jež jsem hledal tak liknavě, a slibuje mi odměnu za slzy, které jsem proléval tak skoupě.
Mějte to stále na mysli a dejte pozor, abyste nezranila tuto Boží dobrotu. To by se jistě stalo, kdybyste oplakávala jako mrtvého toho, který žije před Boží tváří a může Vám pomáhat ve Vašich záležitostech svou modlitbou mnohem víc než v tomto životě. Naše odloučení nebude trvat dlouho. Opět se shledáme v nebi, budeme spojeni s naším Spasitelem, budeme ho chválit ze všech sil, navěky zpívat o jeho milostech, a budeme požívat radostí, které nepominou. Když nám odnímá, co nám půjčil, dělá to jen proto, aby nás přeložil na jistější a bezpečnější místo a zahrnul nás dobry, po nichž toužíme.
Toto všechno jsem řekl jen proto, že jsem chtěl dát najevo své přání, abyste pokládali můj odchod za dobrodiní, které vás může potěšit, a abyste mě provázela svým mateřským požehnáním, když se plavím ke břehu, k němuž se upínají všechny mé naděje. Učinil jsem to s radostí zvláště proto, že mi už nijak jinak nelze lépe projevit lásku a úctu, kterou jsem Vám povinen jako syn matce.
(Acta Sanctorum, Iunii, 5, 878)
Svatý Alois Gonzaga se narodil se 9. III. 1568 v severní Itálii. Jako prvorozený syn markýze byl nejprve pážetem na florentském dvoře a potom několik let ve Španělsku. Po návratu domů se zřekl dědičných práv ve prospěch svého mladšího bratra a vstoupil k jezuitům. Když vypukla v Římě epidemie skvrnitého tyfu, přihlásil se mezi prvními jako dobrovolník. Při ošetřování se ale nakazil a zemřel 21. 6. 1591 v Římě ve svých 23 letech. V roce 1726 byl prohlášen za svatého a za patrona studující mládeže.
Se svolením převzato z Denní modlitby církve - breviáře
Redakčně upraveno
Související texty k tématu:
Smrt, umírání
- Když dohasíná lidský život v nejlepších letech
- Naděje, kterou přináší křesťanství, zcela mění pohled na život i na smrt
- O křesťanském umírání
- Pán nám vrátí všechny drahé, kteří od nás odešli (Papež František)
- Den smrti není koncem (Benedikt XVI.)
- Sestra smrt (Raniero Cantalamessa)
- Smrt je silná, láska silnější
- Smrt už není dělící čára. Ztratila moc nad těmi, kteří patří Bohu
- Zamyšlení o smrti od kaplana newyorských hasičů M. Judgeho, který zahynul 11.9.2001
- Téma smrt, umírání na webu vira.cz
Vzkříšení, zmrtvýchvstání
- Člověk neexistuje pro smrt (Jan Pavel II.)
- Úvahy o utrpení a vzkříšení Páně
- Když dohasíná lidský život v nejlepších letech
- S Kristem zemřít a vstát z mrtvých
- Ježíš je vzkříšen
- Vzkříšení může být zdrojem obrovského optimismu pro náš osobní život.