Smrt nemůže mít poslední slovo !

aneb O vzkříšení i o duši podle Bible

K tomu, abychom porozuměli vývoji představ o vzkříšení v bibli, musíme vzít nejprve v úvahu staroorientální a biblický obraz o světě a člověku. Zprvu nebyl znám pojem duše, oddělitelné od těla; člověk byl chápán jako psychofyzická jednota.

 

Teprve pod vlivem Platóna vznikl v době mezi Starým a Novým zákonem názor, podle kterého se člověk skládá z těla a duše, které budou při vzkříšení znovu spojeny, podobně jako jsou sjednoceny během pozemského života. Konec tohoto směru vývoje představuje 4. Ezdrášova apokalypsa, která vznikla na přelomu 1. a 2. stol. po Kristu. Podle ní se duše spravedlivých dotazují ve svých komůrkách na termín vzkříšení (4 Ezd 4,35). Existují však základy představy o vzkříšení, které sahají až do doby exilu. Ez 37 chápe oživení mrtvých kostí jako příklad obrody národa. Bez základního názoru, podle kterého nemůže mít smrt poslední slovo, by obraz nebyl použitelný ani ve vztahu k národu. Do poexilní doby spadají dva příklady z tzv. Izajášovy apokalypsy Iz 25,8; 26,19. Naprosto jednoznačný je Da 12,2, text, který byl formulován v době makabejského povstání (168-164): "Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze."


***

Ukázka z publikace Bible a dějiny, kterou vydalo nakladatelství Trinitas.

Několik kapitol z této knihy naleznete zde.

Další texty k tématu Bible naleznete zde.

Další texty k tématu vzkříšení naleznete zde.

Další texty k tématu duše naleznete zde.