Buďte ve svém jednání laskaví Vyhýbejte se jakékoli podobě násilí, zdržujte se veškeré netrpělivosti, nic nedělejte ve hněvu. - archív citátů

24. 1. 2008 , Jan Heller

Jdeme životem skoro v temnotách (Jan Heller)

Jdeme životem skoro v temnotách (Jan Heller)
Cesta modlitby
Nejdřív - asi většina z nás - jdeme životem skoro v temnotách. Bída roste. Na pomezí zoufalství voláme? Bože, pomoz! Bůh dlouho neodpovídá, asi jako ženě Kananejské /Mt 15,23/. Až po čase říká: Podívej se na Krista!
Pokoušíme se k němu vzhlédnout. Ani to nejde snadno. I když je s námi hluboko ve vší bídě světa, přece je zároveň vysoko. Pak zaslechneme, co říká: Učte se ode mne pokoře srdce a trpělivosti pod křížem. Vezměte jej, přijímejte jej, nechtějte jej hned odhodit. Nám se ovšem nechce, tak si hrajeme na hloupé a ptáme se: Co to znamená?

Kristus odpovídá: když odmítáš kříž, odmítáš mne, Krista Ukřižovaného. Svoboda, do které tě vedu, je především svoboda od nároků od spoutanosti vlastním já. A my se chvějeme a práme se znovu, teď už v úzkosti: Co si tedy vlastně ještě smím přát?

A Kristus - či Bůh jím – odpovídá: Smíš si přát, abych v tom všem, čím jdeš, byl s tebou. Jako Bůh s Kristem, jako Otec se Synem. Ano, ve všem, čím jdeš: úzkostmi, strachy, pochybnostmi, bolestí, umíráním. Vším tím jde s námi On sám. A když my tím vším jdeme, smíme z toho vyrozumívat, že si nás On tak s sebou bere do lidského údělu. To je smysl starého dogmatického vyjádření verus homo – pravý člověk.

Tak člověk stojí na konci svých sil. Co je s tím vůbec možno dělat? Odevzdávat to. Když to odevzdáváme doopravdy, z hlubin a v hlubinách, poznáváme, že On to také s námi opravdu nese. Nejsme sami.

Tak jdeme dál Cestou, možná na ní spíše klopýtáme. Ale v něčem se přece začíná jasnit. Rozpoznáváme, že odevzdávat jen svou vlastní bídu je málo. Je třeba upřímně a z hlubin, spontánně a opravdově odevzdávat Bohu bídu celého světa, celého vesmíru, všeho stvoření.

Když si to uvědomíme, dolehne na nás, jak jsme v tom zadlužení. Uvědomíme si, jak právě v této modlitbě a přímluvě troskotáme, jak z temných koutů nitra vystupují skryté zbylé chuchvalce našeho sobectví. Pořád nám jde víc o sebe než o druhé. A hlavně: Nemáme co nabídnout. Ukazuje se nám, jací jsem bytostní žebráci /Luther/.

Konečně se rozpomeneme znovu na Krista. My nemáme nic, on vše. A on to vše dává. Tak přichází v Kristu Boží láska sama a nabízí se za celý hynoucí vesmír. Přijmout to znamená zapomenout na sebe, tentokrát už doopravdy: Přijď království tvé, ne moje ani naše. Buď vůle tvá, ne moje ani naše. Posvěť se jméno tvé, ne moje ani naše. Tak se konec naší vůle stává začátkem nových věcí. Starý věk se láme ve smrti vlastního já, ohněm sebespálení pod mečem cherubů /Gn 3,21/ se vracíme do ráje. Živ jsem pak už ne já, ale živ je ve mně Kristus. /Gal 2,20/


Koncept 29. 4, 04, přepis 9.5.04

Čtení z dnešního dne: Čtvrtek 26. 5. slavnost Nanebevstoupení Páně

Sk 1,1-11; Mk 16,15-20

Komentář k Lk 24,46-53: Mohu si uvědomit: Ježíšovi učedníci se vracejí do Jeruzaléma s velkou radostí. Neteskní, ale velebí Boha s vědomím, že Ježíš je stále s nimi. To platí i dnes!

Zdroj: Nedělní liturgie

Fatima - Poslední tajemství

Fatima - Poslední tajemství
(13. 10. 2017) TV dokument

Výzva ČBK k nadcházejícím volbám do PS Parlamentu ČR

(13. 10. 2017) Lidé dobré vůle, sestry a bratři v Kristu našem Pánu, obracíme se na Vás v době blížících se parlamentních voleb, kdy se...

Odmítání voleb je odmítání demokracie

Odmítání voleb je odmítání demokracie
(13. 10. 2017) Blíží se parlamentní volby. Já osobně bych byl pro povinné volby, tedy že každý občan by měl mít povinnost dostavit se...

Modlete se i za chybující politiky

(9. 10. 2017) „Nemodlit se za své vládce je hřích“, řekl papež František. Mnozí možná kroutí hlavou.

Zdravotní stav člověka ovlivňuje i duchovní stránka

Zdravotní stav člověka ovlivňuje i duchovní stránka
(6. 10. 2017) V posledních letech jsem se zabýval otázkou odpouštění – jaké má odpuštění, případně neodpuštění vliv na psychiku...

Jak (ne)mluvit o sexu

(5. 10. 2017) Nové číslo časopisu je věnováno tématu, které „hýbe světem“, a právě proto je potřeba o něm mluvit… nikoli ovšem stejnou...