Buďte ve svém jednání laskaví Vyhýbejte se jakékoli podobě násilí, zdržujte se veškeré netrpělivosti, nic nedělejte ve hněvu. - archív citátů

18. 1. 2014 , (Foto: RK)

Ekumenismus: zklamání, rezignace, pesimismus?

Ekumenismus: zklamání, rezignace, pesimismus?
Když II. vatikánský koncil hovořil o dialogu s nekřesťanskými náboženstvími, ovzduší ještě nebylo připraveno. Vypuklo velké nadšení, ale zakrátko jsme viděli, jak jsou světy jiných náboženství složité, že se nedají sladit s křesťanstvím. Z toho vyplynulo zklamání a pesimismus.
 
Skutečnost je ale taková, že zejména v západní Evropě jsme ponořeni do světa nábožensky i etnicky pluralistického. Přes hrozné etnické čistky bude 21. století dobou, kdy budou vedle sebe žít nejrůznější náboženské a etnické skupiny. Koncil ukázal, jak v této situaci žít. Nebude to lhostejnost k víře druhého ani zapomenutí vlastní víry ani zdůrazňování protichůdných odlišností nebo sektářství osob roztroušených v příliš velkém světě. Církev dialogu cítí podle koncilu „svůj úkol podporovat jednotu a lásku mezi lidmi“; „zaměřuje pozornost především na to, co mají lidé společného a co je vede k vzájemné pospolitosti (Nostra aetate), deklarace o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím. Církev některých, která nezapomíná na úděl všech.

Dialog není speciální činnost některé církevní instituce. Je to otázka každodenního života, setkání s druhým, osobního přátelství. Komunita Sant’Egidio začala už před lety žít tento rozměr přátelství a solidarity se zahraničními přistěhovalci, často s muslimy. Každodenně prožívaný dialog není školou relativismu a neodmítá vydávat svědectví o naději, která je v nás. Dialog je jako láska: má kořeny v evangeliu a živí se jeho slovy. Není-li evangelia, není ani dialogu. Ale je to také pocit vycházející z evangelia, že existuje společný osud, který nás sjednocuje.
 
Se svolením zpracováno podle knihy 
Andrea Riccardi, Bůh nemá strach,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
Několik kapitol z této knihy naleznete zde

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Mdr 18,6-9; Žalm 33; Žid 11,1-2.8-19
Lk 12,32-48

Evangelium reaguje na jednání lidí, kteří žijí jen pro sebe. Ježíš ale diskusi o majetku posouvá dál. Jako by chtěl nabídnout základní nadhled, o co jde. Jaký je náš postoj k Bohu? Jestliže s ním v životě vlastně nepočítáme, pak obojí – jak naše schraňování majetku, tak naopak úzkostné posuzování, co ještě můžeme mít – je chybné. Klíčový je postoj „čekání na Pána“. Pán přijde a my s ním počítáme. Z toho odvozujeme vše, co dnes děláme a jak hospodaříme.

Zdroj: Nedělní liturgie

Fatima - Poslední tajemství

Fatima - Poslední tajemství
(13. 10. 2017) TV dokument

Výzva ČBK k nadcházejícím volbám do PS Parlamentu ČR

(13. 10. 2017) Lidé dobré vůle, sestry a bratři v Kristu našem Pánu, obracíme se na Vás v době blížících se parlamentních voleb, kdy se...

Odmítání voleb je odmítání demokracie

Odmítání voleb je odmítání demokracie
(13. 10. 2017) Blíží se parlamentní volby. Já osobně bych byl pro povinné volby, tedy že každý občan by měl mít povinnost dostavit se...

Modlete se i za chybující politiky

(9. 10. 2017) „Nemodlit se za své vládce je hřích“, řekl papež František. Mnozí možná kroutí hlavou.

Zdravotní stav člověka ovlivňuje i duchovní stránka

Zdravotní stav člověka ovlivňuje i duchovní stránka
(6. 10. 2017) V posledních letech jsem se zabýval otázkou odpouštění – jaké má odpuštění, případně neodpuštění vliv na psychiku...

Jak (ne)mluvit o sexu

(5. 10. 2017) Nové číslo časopisu je věnováno tématu, které „hýbe světem“, a právě proto je potřeba o něm mluvit… nikoli ovšem stejnou...